Zájezd po krásách Anglie 2017

Za sebou jsme měli náročný víkend plný balení kufrů, kontrol dokladů, přepočítávání kapesného a poslouchání rad od našich starostlivých rodičů, a pak to konečně přišlo. V neděli 11.6 jsme se všichni sešli před tělocvičnou a v ovzduší bylo cítit nadšení z blížícího se zájezdu do Anglie. Nastalo loučení, nakládání všech našich kufrů do autobusu cestovní kanceláře Scholare, která celý zájezd organizovala a měla se o nás po celý týden starat.

Naposledy jsme zamávali rodičům a šli si najít svá místa v autobuse. U některých dvojic bylo hned na začátku slyšet hádky o tom, kdo bude sedět u okénka a kdo v uličce, jak tomu ostatně na zájezdech bývá, nakonec jsme se ale všichni co nejpohodlněji usadili a tak započala naše celkem osmnáct hodin trvající cesta. V Praze jsme přibrali na palubu ještě slečnu průvodkyni a pak jsme mohli nerušeně pokračovat přes Německo a Francii do francouzského přístavu Calais. Za východu slunce jsme se nalodili na trajekt a ti z nás, kteří nebyli tolik unavení, nadšeně vyhlíželi křídové doverské útesy z venkovní paluby.

Naší první zastávkou na Britských ostrovech bylo univerzitní město Oxford. To nás okouzlilo svým všudy přítomným klidem a příjemnou atmosférou. Viděli jsme naši první červenou telefonní budku a nejednou se kolem nás prohnali studenti na kolech, která jsme vídali opřená o plot snad v každé uličce. Jako první jsme navštívili nejstarší univerzitu v zemích používajících anglický jazyk University of Oxford a její nejznámější kolej, Christ Church College, jejíž jídelna se proslavila natáčením filmové série o Harrym Potterovi. Její strop sice nebyl kouzelný a ani nebyla plná studentů školy čar a kouzel, i přesto jsme si z tohoto místa odnesli nejen spoustu fotek, ale i silný zážitek. Následovala procházka centrem tohoto krásného města a v prohlížení jeho krás jsme pokračovali při projížďce na loďkách po Temži. Ze dne jsme si také odnesli spoustu poznatků z přírodovědeckého a antropologického muzea, která jsme navštívili.

Náš první den v Anglii jsme zakončili na meeting pointu rovněž v Oxfordu, kde jsme se setkali s našimi rodinami. Pěšky nebo autem jsme se společně s nimi vydali do domů, ve kterých jsme strávili následující tři večery, na které alespoň my nikdy nezapomeneme.

Druhý den jsme z rodin odjížděli celí odpočatí a plní energie, kterou jsme načerpali z noci plné vytouženého spánku ve vodorovné poloze. Na programu tohoto dne byla prohlídka města Stratford upon Avon, kde jsme navštívili Shakespearův rodný dům a poté jsme na jeho zahradě zhlédli krátké ukázky z jeho děl, které tam hráli herci v dobových kostýmech a celé to místo mělo prostě svou atmosféru. Po návštěvě místa, kde William Shakespeare žil a tvořil, jsme navštívili i místo, kde je pochován, kostel s názvem Holy Trinity Church, který se nachází v krásné zátočině řeky Avony. I Stratford nás okouzlil svými malebnými domky a parky, které byly plné lidí, kteří si tam přišli jen tak posedět, popovídat si s přáteli, něco si přečíst nebo se najíst. Těsně před odjezdem jsme se prošli kolem zdymadel a prohlédli si tématické sochy, které představovaly postavy ze Shakespearových děl.

Později toho dne jsme znovu nasedli do autobusu a absolvovali krátkou cestu na blízký Warwick Castle. V areálu tohoto hradu jsme se mohli volně pohybovat, takže si každý našel to, co si přál vidět nebo ho zajímalo. Kolem rozkvetlých keřů jsme vyšli až na vyhlídku, ze které bylo krásně vidět leknínové jezírko a obrovský katapult a ti z nás, kteří netrpěli klaustrofobií, vyšplhali po uzounkých schodech až na největší hradní věž. Nám se také povedlo dostat dovnitř a mohli jsme si tak prohlédnout překrásné interiéry hradu s obrovskými zrcadly, krásnými čalouněnými křesly a křišťálovými lustry. Jelikož je hrad provozován společností Madame Tussauds, je vše uvnitř zařízeno hodně interaktivně a my jsme si tak mohli prohlédnout i spoustu voskových figurín.

Třetího dne, ve středu, jsme se z meeting pointu vydali na asi dvouhodinovou cestu k další dominantě střední Anglie, komplexu menhirů s názvem Stonehenge. Dorazili jsme na místo asi dva kilometry od samotného Stonehenge a jako první jsme se vydali do menšího muzea a imitace malé keltské vesničky, kde jsme se toho spoustu dozvěděli o životě tehdejších obyvatel, jejich zvycích a tradicích a o původu či účelu samotného slavného komplexu. Počasí nám po celý den přálo, takže jsem se z muzea obohaceni o nové informace vydali na krátkou procházku kolem keltského mohylového pohřebiště až k samotnému Stonehenge. Zážitek to byl ohromný. Po malých skupinkách jsme se vydali na obchůzku kolem, kruh z kamenů jsme si vyfotili snad ze všech úhlů a došlo i na skupinovou fotku.

Zpátky k muzeu jsme tentokrát jeli ve smyčce jezdícím autobusem. Na parkovišti jsme si vybalili obědové balíčky, které jsme jako každý den dostali od rodin, a autobusem jsme se vydali k druhé části našeho programu, jímž byla návštěva římského městečka Bath. Jako snad každé město, které jsme v Anglii navštívili, mělo i tohle úplně jiný ráz, se svými světlými domy z místního kamene se úplně lišilo třeba od úterního Stratfordu. Na programu byly římské termální lázně, kvůli velké frontě, která se ale ani během naší procházky po městě nezmenšila, se ale většina z nás rozhodla, že jejich návštěvu oželí a raději si dáme rozchod po místních obchodech. Některým z nás se ale přece jen poštěstilo, a tak se přibližně čtvrtina z nás do lázní nakonec dostala, i když jen na balkón nad nimi. Krásné počasí se nás drželo i během odpoledne, takže jsme se večer do rodin vraceli nejen se spoustou fotek, ale i opálením (někdy i spálením) jako od moře.

Nastal čtvrtek a zároveň náš poslední den v Anglii. Ráno jsme s rodinami posnídali, a ačkoli se mnohým z nás nechtělo, naložili jsme naše opětovně sbalené kufry zpět do aut a naposledy se vydali na náš oxfordský meeting point. Tam nastalo už druhé loučení tohoto týdne, tentokrát s našimi hostitelskými rodinami. I jim jsme naposledy zamávali a s přáním všeho dobrého jsme opustili Oxford, univerzitní město, ve kterém jsme mohli těch pár dní bydlet. Náš autobus zamířil na jih, k pobřežnímu městu Brighton, naší poslední zastávce před dlouhou cestou domů.

Po několika hodinách, které mnozí z nás využil k dohnání spánku, nás přivítal prosluněný Brighton se vším, co je pro něj typické: průzračným mořem mnoha odstínů modré, krásnou pláží, bílými pobřežními domky a spoustou racků. Následovalo poslední společné foto a po tom jsme se společně vydali objevovat město. Kousek od pobřeží jsme našli první bod našeho programu: Royal Pavilion se svými úžasnými zahradami, jejichž keře právě kvetly všemi barvami. Královský palác, který zvenčí připomíná indickou architekturu, jeho působivý interiér je ale vyveden spíš ve stylu čínském, jsme si mohli projít skoro od sklepa až po půdu a všem se to moc líbilo.

Po prohlídce paláce jsme dokončili naši tradiční prohlídku města a vydali se zpátky k proslulému Brighton Pier. Počasí se během naší procházky několikrát změnilo, když jsme ale dorazili k věži provozované společností British Airways, bylo už zase krásně slunečno, takže jsme se nechali vyvést do výšky sto třiceti metrů, měli jsme výhled nejen na celé město, ale i na francouzské pobřeží, které jsme mohli vidět za mořem. Následovala další procházka, tentokrát po pláži až k pro Brighton typickým pestrobarevným plážovým domkům, u kterých jsme se všichni postupně vyfotili a jednotlivě nebo po skupinkách si každý z nich prohlédli. Na pláži jsme také dostali rozchod, který někteří z nás využili k zakoupení populárního britského jídla fish and chips, sběru kamínků z pláže nebo dalšímu fotografování. Většina z nás si ale postupně posedala na pláži, koupila si zmrzlinu a strávila jedny z posledních chvil v Británii pozorováním rozbouřeného moře či tichou konverzací s ostatními. Posledním bodem našeho programu byl dlouho slibovaný rozchod na jedné z hlavních nákupních ulic, který jsme také dostali a došlo tak na nakupování posledních suvenýrů.

Náš poslední den v Anglii se vydařil, zažili jsme i trochu proměnlivého anglického počasí, takže když jsme se večer vraceli unavení s více či méně plnými nákupními taškami, byly jsme do jednoho spokojení a každý si na tom našem zájezdu našel něco svého a něco, co si bude pamatovat navždycky.

Do Doveru jsme dorazili s hodinovým předstihem a zpráva, že bude mít náš trajekt další hodinu a půl zpoždění kvůli velkým vlnám, nás všechny vyhnala ven do doverského čekacího centra, kde už sice bylo skoro všechno zavřeno, my jsme ale byli rádi, že si můžeme sednout pohodlněji, než nám autobus dovolil. Čekání na trajekt uběhlo rychleji, než jsme všichni předpokládali, a tak jsme se brzy mohli nalodit. Moře se už relativně uklidnilo, takže zpáteční cesta, kterou většina z nás strávila uvnitř trajektu sedící na zemi či volných sedačkách s německy mluvícími spolucestujícími, proběhla v pořádku. Únava později překonala smutek z toho, že už se vracíme domů, a tak když jsme s autobusem vyjeli tentokrát na pravou stranu silnice na evropském kontinetu, učitelé vyhlásili noční klid a my jsme všichni po pár minutách konečně usnuli.

Zpáteční cesta proběhla podobně jako ta první, cestou přes Francii, Belgii, Holandsko a Německo se nám podařilo zhlédnout několik filmů a probrat s ostatními poslední zážitky. Ironií je, že to pravé deštivé počasí, kvůli kterému jsme si s sebou brali pláštěnky a deštníky, nás potkalo až nedaleko Hradce Králové, tou dobou jsme už ale volali domů, aby nás a naše kufry přijel někdo vyzvednout. Jakmile jsme ale přijeli před gymnázium, viděli jsme plné parkoviště našich rodičů a pokud vím, na nikoho se nezapomnělo. Když dopisujeme stručné shrnutí našeho zájezdu, rády bychom se vrátili zpátky, protože vězte, že toho bylo mnohem víc, než co se nám vejde na dvě stránky.

Kristýna Lepinová a Eliška Pirklová, 6. A