Corale v německém Senftenbergu

Na začátek je nutno poznamenat, že ne vždycky to na zkouškách (generální nevyjímaje) vypadá tak jako později na koncertě. Nejprve se sbor nesejde v plném počtu a ve zkušebně je víc prázdných židlí než těch obsazených, začneme zkoušet a najednou se zdá, že jsme zapomněli zpívat i ty nejstarší skladby, někdo (dobrovolně se přiznávám, že ten někdo jsem já) shání noty dva dny před odjezdem a to všechno dohromady bohatě stačí k tomu, že všeobecná nervozita stoupá . A právě proto jsou koncerty pokaždé tak příjemným překvapením; vždycky se totiž ukáže, že když je potřeba, tak to tam prostě je. A ani náš zářijový zájezd za zpíváním do našeho partnerského města Senftenberg v Německu nebyl výjimkou; domů jsme přijeli s novými zážitky, dobrou náladou a hlavně motivací pro další zpívání.

            Kolem osmé hodiny ranní jsme se sešli u gymnázia, sbalili vše potřebné od kláves až po stojánky na noty a autobusem jsme se vydali na přibližně osm hodin trvající cestu. Na německých hranicích nás nemile přivítal déšť, který nás provázel až do Moritzburgu, malého saského městečka s typickou německou architekturou.  Moritzburg je znám zejména pro svůj překrásný zámek, který je s Českou republikou spojen hlavně díky naší snad nejznámější pohádce Tři oříšky pro Popelku s Libuškou Šafránkovou, kterou všichni určitě moc dobře znáte. Před nečasem jsme se proto schovali dovnitř, zúčastnili se velmi zajímavé prohlídky, a když se počasí trochu umoudřilo,ve zbývajícím čase jsme se prošli po zámeckých zahradách, které za prohlídku určitě také stojí, poseděli v místní kavárně, pořídili pár fotografií a nakoupili několik pohlednic. A nikdo samozřejmě nevynechal Popelčin střevíček na zámeckých schodech.

            Autobus nás poté bezpečně dovezl až do asi hodinku vzdáleného Senftembergu a k místí chatové oblasti, kde nás mile přivítali naši hostitelé. Ubytovali jsme se a zanedlouho jsme za krásného západu slunce vyrazili do několik desítek metrů vzdálené restaurace plné místních, ve které jsme postupně od přívětivé obsluhy a za podpory senftenberské Sparkasse (díky které jsme se po celé dva dny měli tak dobře, děkujeme!) dostali večeři; tradičně německou a pro velkou část sboru určitě dosti překvapující. Nakonec jsme ale všichni svůj řízek s houbovou omáčkou a kroketami spořádali a myslím, že všem po dlouhé a vyčerpávající cestě přišel k chuti.

            Následně jsme si došli do chatek pro noty a na tom samém místě jsme se sešli znovu, tentokrát na poslední opravdovou zkoušku před blížícím se koncertem. Zpívalo se nám moc dobře, v místnosti panovala skvělá atmosféra a dokonce se nám podařilo rozezpívat a roztančit pár místních štamgastů, kteří nás už od našeho příchodu zvědavě pozorovali. Zkouška se povedla, my měli první nadšené německé publikum a nervozitu, kterou jsme si s sebou přivezli, nahradila radost a štěstí ze zpěvu. Někteří proto ve zpěvu pokračovali až dlouho do noci. Nám ostatním se v měkkých postelích, kterými byly naše chatky vybaveny, spalo krásně, takže jsme se ráno všichni sešli s dobrou náladou  na snídani v místní Ski Halle – veliké hale uzpůsobené k vnitřnímu lyžování s moc pěknou jídelnou. Zatímco všichni jedli a sbírali síly na následující den, autobus se připravil k odjezdu a my mohli pomalu vyrazit na naplánovanou dopolední procházku městem až k senftenberskému jezeru. U něj bylo obzvlášť krásně, slunce svítilo, hladina se třpytila a my pořídili několik moc pěkných hromadných fotek. Úžasnými průvodci nám po celou dobu zájezdu byli paní Hana Chvátilová s manželem, kteří si pro nás připravili spoustu zajímavých informací. Tento dopolední program nás (některé znovu) přesvědčil o tom, že Senftenberg je opravdu krásné město.

            V tom nás utvrdila i prosklená zasedací místnost zdejší radnice, na které jsme byli oficiálně přivítáni a ze které byl opravdu působivý výhled. Zhlédli jsme velmi zajímavou prezentaci o městě a po krátkém rozchodu na náměstí a moc dobrém obědě v radniční kantýně jsme se konečně přesunuli do místního kostela a převlečeni do našich triček jsme se začali připravovat na koncert.

            Netrvalo dlouho a po generální zkoušce, kde jsme si přezpívali naše nejtěžší kousky a zkontrolovali, že je vše dobře nazvučeno, se kostel začal plnit prvními posluchači. A pak to všechno začalo; zazněla klavírní předehra k naší první písni a následovala úžasná emocemi nabitá dvouhodina. Neskutečně jsem si koncert užila a jsem si jistá, že nejsem sama; netrvalo dlouho a všichni se usmívali, dámy v předních lavicích nadšeně tleskaly do rytmu a kostel byl plný pozitivní energie a zpěvu a já zjistila, že jedna z nejhezčích věcí, kterou můžeme jeden pro druhé dělat, je činit je šťastnými, a podle výrazů všech těch úžasných posluchačů v kostele soudím, že se to tentokrát povedlo a já byla za tu chvíli opravdu vděčná. Trvalo dlouho, než jsme opravdu dozpívali a ještě déle, než všichni odešli; usměvavé tváře nás zahrnovaly chválou ještě notnou chvíli a my měli obrovskou radost, že se podařilo to, kvůli čemu jsme vlastně přijeli: užít si koncert a rozjasnit několika lidem jejich den.

            Nakonec se nám domů moc nechtělo, kalendáře se nám ale plní dalšími koncerty tady u nás a my už pečlivě připravujeme a nacvičujeme vánoční repertoár. A doufáme, že na některém z našich koncertů se uvidíme třeba právě s vámi.

Za pěvecký sbor žamberského gymnázia Corale, Eliška Pirklová