Je konec května, venku nádherně, nebe bez mráčků a já musím být doma. Musím? Ne, chci. Já totiž balím. Ptáte se, kam jedu? No, jsem ve druháku a je skoro konec školního roku. Pořád nevíte? Tak si přečtěte nadpis. Jedeme stejně jako ti před tím a ti ještě před tím a ti... to už si snad nikdo nepamatuje, kolik ročníků už tam bylo.

V sobotu večer jsme vyrazili do Holandska. Pravda, 20 hodin v autobuse je trochu moc, ale cestu jsme si zpestřili návštěvou komplexu vodních hrází zabraňujících zatopení země, jež nese jméno Delta Projekt, a tam každý našel poučení i zábavu. Celá prohlídka byla završena promítáním filmu o důvodech vzniku a historii stavby. A že si při tom někdo schrupl? Jeho chyba. Celí rozlámaní jsme se po dalších dvou hodinách v autobusu vypotáceli rovnou do vstupní haly Minkema College ve Woerdenu. Co nás asi čeká? Zkoumáme se navzájem s našim budoucími holandskými kamarády a jejich rodiči. Za půl hodiny nás již odvážejí (většinou autem) do jejich domovů. Mě do malé vesničky, která má pouhých 10000 obyvatel. Až přijedou do našeho města, tak teprve poznají, co to znamená, bydlet na vesnici. Nervozita rychle opadla, konverzace se naopak rozběhla. Na týden jsme se stali součástí rodin, které mají úplně odlišné zvyky, životní styl a nám nezbylo nic jiného, než se přizpůsobit. Někdo možná nebyl spokojen s rodinou, já takový problém neměl. Ranní jízda do školy na kole, tak to byl zážitek. Ze celou cestu ani jeden kopec. Tohle jsem už dlouho nezažil. I ty největší fajnovky to zvládly bez větší újmy na zdraví. Ve škole jsme následující den hráli klasické seznamovací hry. Mezi námi - nic moc.

Ostatní dny byly daleko, daleko zajímavější. Navštívili jsme města Den Haag, Amsterdam, nebo Utrecht. „Obchod s kávou“ jsme sice viděli jen zvenku, a cigaretu z „plevelu“(tolik překlady našich holandských kolegů) dokonce jen na obrázku, to ale vykompenzoval průchod čtvrtí RedLight District, plnou nočních klubů pochybné pověsti. Romantickou procházku po proslulé pláži Scheveningen narušovaly pouze mušle zařezávající se do chodidel. Poslední večer byla pro nás uspořádána rozlučková párty ve škole. Moc dlouho jsme se nezdrželi, protože většina z nás měla namířeno do tamějšího baru. V pátek časně z rána usedl každý na své místo v autobusu a vydali jsme se na dalekou cestu domů. Krátkou zastávku jsme udělali v městečku Naarden, kde je pohřben J. A. Komenský. V šest hodin ráno jsme zastavili před školou. Autobus už odjíždí, je pěkná kosa. Auta přijíždějí a odvážejí ostatní, ale já zůstávám. Chci si totiž celý výlet vychutnat až do úplného konce...

Michal Schnaubert, 2. B