Myslím, že za všechny studenty letošní  3.  B i  7.  A můžu říct:  "Týden v Holandsku byl super!" Holandští studenti i jejich rodiny se o nás starali perfektně. Symbolicky 1. 11. 2011 nastal čas jim jejich pohostinnost vrátit.

Návštěva Holanďanů v Žamberku už je takřka tradiční záležitostí, ale pro nás to bylo něco úplně nového. Krátce po osmé večerní už všichni nervózně postávali před tělocvičnou a očekávali příjezd ,,svých´´ Holanďanů. Nikdo se ale neobjevoval a nervozita začínala nabírat na obrátkách: ,,Kde jsou? Proč už nejedou? Co se děje?´´ Autobus Holanďanů bloudil po Žamberku a kvůli své velikosti (byl dvoupatrový a úměrně široký) se měl problém vejít do úzkých ulic, ale nakonec dorazil. Přivítání a rozdělení (po dvou Holanďanech do rodiny) proběhlo v tělocvičně a po krátkém uvítacím proslovu jsme své Holanďany i s kufry naložili do aut a vyrazili domů.

Povětšinou přivezli mnoho dárků na přivítanou (holandské sýry, cibulky tulipánů, čokoládové sypání na chleba, kráječe na sýr, čokoládové dobroty k Mikuláši – ten je nám společný, jen čerty nemají). Co se večeře týče, je pro Holanďany hlavním jídlem dne, takže naše řízky s bramborovým salátem, těstoviny nebo guláše neměli problém spořádat a ještě si jídlo pochvalovali. Během večeře se našel i čas na povídání o jejich dvoudenní návštěvě Prahy, která proběhla před příjezdem do Žamberka.

Druhý den ráno byla pro nás naplánována normální školní výuka, ale naše návštěva vyrazila na túru po místních horách a kopcích. Někteří si i přes nejenom naše rady nevzali tenisky, ale kecky, některé Holanďanky dokonce semišové boty na mírném podpatku, ale vrátili se vcelku spokojení, i když s bolavýma nohama a zablácenými botami. Ani únava jim nesebrala elán, a tak když jsme je v 15 hodin vezli do svých domovů na odpolední svačiny, měli plno otázek ohledně večerních plánů. Mnoho Čechů napadlo po svačině vzít své hosty na bowling, někteří si naplánovali exkurzi pivovaru nebo sledování fotbalu, večeři v pizzerii. Kolem deváté jsme se ale téměř všichni sešli v Tobogánu, kde Čechy i Holanďany spojila hudba a společná zábava a rozdíly mezi námi i nervozita se ztratily.

Holanďanům se večer moc líbil, ale ráno byla na všech patrná únava. Do školy jsme je dopravili na osmou i s jejich kufry a drobnými dárky, které jsme jim přibalili. Rozdělili se na tři skupinky, dopoledne strávili na hradě v Liticích, kde zhlédli i šermířský souboj, na Pastvinské přehradě nebo v Bravu, odkud si odvezl každý dárek. Toho dne ale nebylo čilo ani ve škole, kde jsme trávili dopoledne my, také znaveni včerejší zábavou. Holanďané přijeli v jednu hodinu a tentokráte hlavní jídlo (doma, v restauraci nebo ve školní jídelně) neproběhlo oproti jejich zvyku večer. Odpoledne jsme dle školního programu ve formě soutěže poznávali zajímavá místa Žamberka – mnohá byla nová i pro Čechy...

Rozloučení (včetně občerstvení) proběhlo, stejně jako přivítání, v tělocvičně, kde jsme si všichni zazpívali se školním sborem Corale. Obzvlášť zábavné byly fráze: ,,Pepičku, teš se; Mařenko, nač pak...´´ z úst našich hostů. Nakonec  ještě každý Holanďan dostal perníkové srdce se svým jménem a pak už zbývalo jen dovést je k městskému úřadu, kde na ně čekal jejich autobus. Loučení nebylo snadné, ačkoliv tu byli jen dva dny, docela jsme se s nimi spřátelili. Všechno ale končí, a tak i posledním zamáváním z autobusu skončila zážitky nabitá návštěva Holanďanů.

Dominika Šťastná, 7.A