Dne 29. 11. 2011 jsme byli poctěni (třídy 8. A a 4. B) zvláštní a netradiční návštěvou. Za pomoci projektu Příběhy bezpráví, kterého se naše škola zúčastnila již po několikáté, nás navštívili pan Říha a paní Jánošíková. Před začátkem samotné besedy jsme zhlédli film Swingtime,  který v mnohých z nás zanechal smutný pocit a ukázal nám nepříjemný a těžký  život v komunistické éře.

Z filmu a následné besedy jasně vyplynulo, že za těchto dob se nedalo nikomu věřit, že lidé byli často klamáni i těmi, kteří se tvářili jako jejich nejlepší přátelé. Spousta lidí ztratila zbytečně život (hlavně v 50. letech), byla jim upírána svoboda projevu, myšlení a odpůrci režimu byli často perzekuováni. Když byl odsouzen jeden z členů rodiny, tak tím byla postižena rodina celá. Postihlo to i děti, které nemohly na vysněné školy atp. Pan Říha nám vyprávěl například příběh o tom, jak se někteří lidé z našeho okolí dokázali semknout a bojovat proti komunistickému režimu, což v této době byl opravdu odvážný čin, neboť jiní lidé byli zase nuceni podepisovat petice proti těmto ,,rozvracečům režimu“. Dále jsme se třeba dozvěděli, že tomuto pánovi hrozilo vyloučení ze školy (to měl těsně před koncem maturity), protože se s partou kamarádů ze školy trochu napili a smáli se na historickém socialistickém filmu. Paní mluvila hlavně o jejím nepřijetí na naši školu, tehdy Jedenáctiletou střední školu, z důvodu, že její rodiče nebyli členy  komunistické strany a vliv rodiny nezaručoval správnou výchovy. Dozvěděli jsme se toho samozřejmě mnohem a mnohem více.

Na závěr bych rád řekl, že bychom měli být rádi za to, v jaké společnosti dnes žijeme. Navzdory tomu, že klamy, podvody, krádeže, dnes populární korupce a různé bezpráví všeho druhu z našeho světa nezmizely. Některé problémy se dokonce i prohloubily (to už ale patří do jiného článku). Máme větší svobodu, možnosti a nejsme za naše názory pronásledováni. Vše záleží jenom na nás samotných, jaký si svět uděláme, takový ho budeme mít. My děkujeme paní profesorce Vondrové za organizaci besedy a panu profesoru Kvapilovi za vhodné připomínky. Ještě jednou bych za nás studenty chtěl poděkovat paní Jánošíkové a panu Říhovi, že si na nás udělali čas a svým svědectvím a autentickými materiály nám pomohli pochopit jednu epochu naší historie.

Za třídy 8. A a 4. B Ondřej Leinweber